Blog jihočeské historie

Dvakrát nevstoupíš do jedné řeky a tak CARPE DIEM ( užívej dne )

Stopami literátů.

Jihočeské léto Franze Kafky.

Po první světové válce bylo městečko Planá nad Lužnicí významným letoviskem, kam k delším pobytům jezdila celá řada významných kulturních a veřejných osobností, mimo jiné i tehdejší president republiky.
V června roku 1922 přijela k několikaměsíčnímu letnímu pobytu paní Otillie Davidová se s malou dcerou Věrou a služebnou. Záhy po příjezdu pozvala k pobytu i svého bratra, tehdy již známého spisovatele, Franze Kafku. Ten pozvání velice rád přijal a ve dnech 23.6. – 18.9.1922 trávil léto v Plané nad Lužnicí na letním bytě v Příčné ulici, v domě čp.145 manželů Hniličkových. Dům dodnes stojí a je často fotografován sem zavítavšími Kafkology.

Pražští hosté obývaly první poschodí domu ( či spíše podkroví ), velkou místnost postoupila Ottla bratrovi a sama s dítětem, služkou, a o víkendech i s manželem, se uchýlila do malé podkrovní skosené místností a kuchyňkou.
Franz Kavka hledal v Plané klidné prostředí se soustředím na literární tvorbu. Rovněž zde hledal místo, kde by si léčil i své silné psychické deprese, které jej pronásledovaly již několik let a vyvrcholily na počátku roku 1922. Proto Franz Kafka odjel již počátkem ledna z Prahy do Šindlerova mlýna a podle literárních historiků zde započal se psaním svého významného, leč nedokončeného, románu Zámek. Hned po příjezdu do Planá v psaní Zámku pokračoval.
Na psaní i na prožití krásných letních dnů měl Franz Kafka dostatek času. Opustil totiž své zaměstnání a dne 1.července byl dokonce ze zdravotních důvodů pensionován.

Průběh Kafkova pobytu můžeme celkem podrobně sledovat podle textu dopisů, pravidelně zasílanými přátelům a rodinným příslušníkům. V dopisech Kafka popisoval nejenom svoji literární tvorbu ale určitou část textu věnoval i psychickým problémům, které jej ani v těchto letních idylických dnech neopustily. Velkým problémem byl pro Franze Kafku nejenom hluk z blízkého i vzdálenějšího okolí domu, ale vůbec i samotná představa, že kolem něho žijí i jiní lidé. Na druhé straně pro svoji duševní i fyzickou pohodu potřeboval jen jediného člověka, a tím byla jeho sestra Otillie, po domácky zvaná Ottla. Ta se maximálně snažila svému nemocnému bratrovi pomoci a ulehčovala mu život, jak jen mohla. Franz Kafka si této pomoci velice cenil a děkoval za ní i v dopisech přátelům. Stejně tak se jim pochlubil, jak bojuje proti hluku ušními ucpávkami značky Ohropax.

25.6.( neděle ) : Robertu Klopstockovi v Praze :
Milý Roberte, cesta se dík Vaší pomoci vydařila, jen mi slečna v kupé neodpustila rozčarování nad tím, že jste nejel i Vy, jak se to zprvu jevilo. Tady jsem byl přijat velmi dobře, Ottla, která Vás srdečně pozdravuje,se o mne stará neméně než o Věru, a to je opravdu hodně , jenže i v Plané jsou živí lidé a zvířata, a tak je i tady hluk, který burcuje ze spánku a pustoší hlavu, jinak je tu ale mimořádně krásně, s ledem a řekou a zahradami. I s Ohropaxem, jehož vlastnictví přinejmenším trochu utěšuje a který sice dnes ráno, ač v uchu, nepotlačil úplně nedělní vytrubování na lesní roh, jemuž se oddával jeden selský synek, přiměl ho však, aby konečně ustal. Proč jen každá radost jednoho ruší radost druhého. Také mé vysedávání za stolem vyhnalo Ottlu s děckem a děvčetem z jejich dosavadního velkého teplého pokoje se 2 okny do malého studeného pokojíku, zatímco já tu ve velkém pokoji trůním a trpím štěstím mnohočetné rodiny, která s nevinným rámusem takřka pod mým oknem obrací seno.
Jak žijete Vy ? Vás K.

26.6. ( pondělí ) : Maxu Brodovi

Milý Maxi, bydlím dobře, ovšem Ottla se kvůli mně neuvěřitelně uskromňuje a obětuje své pohodlí, ale i bez těch obětí by to tu bylo dobré ,,nakolik to zatím posoudím“ ( protože není dovoleno ,,slibovat si“ příliš ), víc klidu než dosud kdekoli na prázdninách ,,nakolik atd.“

Za svého pobytu v Plané si psal Franz Kafka i svůj deník, do něhož si poznamenal i průběh této vycházky

27.6.: Záchvaty. Včera večer na procházce se psem. Tvrz Sedlec. Třešňová alej na konci lesa, která vytváří téměř intimitu pokoje. Návrat muže a ženy z pole. Dívka ve vratech stáje polorozpadlého dvora, jako by zápasila se svými těžkými prsy, nevinně – pozorný pohled zvířete. Muž s brýlemi, jenž táhne káru s těžkým nákladem krmení, postarší, trochu pokřivený, přesto kvůli vypětí velmi napřímený, vysoké holínky, žena s kosou, vedle a za ním. ( Deníky, s.278 )

29.6. ( čtvrtek ) : Maxi Brodovi

Bylo by tu hezky, kdyby byl klid, pár hodin sice je, ale zdaleka ne dost. Žádná chaloupka na komponování. Avšak Ottla o všechno zázračně pečuje ( posílá Ti pozdrav ).
Dnes například neblahý den, celý den tu drvoštěp štípe hospodyni dřevo. Co on naprosto nepochopitelně vydrží rukama a mozkem, nevydržím já ušima, ani s Ohropaxem ne ( není tak úplně špatný; když ho strčíš do ucha, slyšíš toho sice zrovna tolik jako předtím, ale časem přece jen docílíš lehkého ohlušení v hlavě a chabého pocitu ochrany, inu, není to mnoho ). I rámus od dětí a podobně. Také jsem musel na několik dní změnit pokoj, ten pokoj, který jsem měl až dosud, byl velmi krásný, velký, světlý, se dvěma okny, s dalekým výhleden a svým dokonale chudým, leč nehotelovým zařízením měl cosi, čemu se říká ,,svatá prostoto“.
V takový hlučný den, a nastane mi jich teď několik, několik určitě a mnoho pravděpodobně, si připadám jako vykázaný ze světa, na krok jako jindy, nýbrž na sto tisíc kroků.
Údajně tu bydlí paní Preissová. Měl bych velkou chuť s ní jednou promluvit, stejně velká je ovšem obava a tíseň z takového podniku. Třeba je velmi hrdá, třeba si nad každým vyrušením zoufá jako já. Ne nechci s ní mluvit.“

5.7.( středa ) Maxi Brodovi

A tady je sice u Ottly krásně, zvlášť nyní, kdy mám opět svůj starý pokoj, avšak zrovna konce měsíce a na příští měsíc přijedou hosté ze švagrovy rodiny, místa zase trochu ubude, bylo by velmi dobré, kdybych odjel, a klidně se zas mohl vrátit, protože Ottla tu zůstane až do konce září.“

Sestra Ottla se ale rozhodla koncem srpna k předčasnému návratu do Prahy a Franz Kafka zůstal v Plané sám. To opět vyvolalo u něj deprese. Přestal pracovat na románu Zámek a s s velkými depresemi se vrátil 18. září zpět do Prahy.
Za několik dní po návratu napsal své přítelkyni Mileně Jesenské :
,,O Plané by se dalo vyprávět ledacos, ale teď už je to pryč. Ottla byla ke mně milá, ačkoli přece má kromě mne ještě jedno dítě. S mými plícemi to ušlo, aspoň venku,zde, kde jsem už 14 dní, jsem nebyl u lékaře. nemůže to být příliš zlé, když jsem např. venku – svatá ješitnosti ! – hodinu a víc mohl sekat dříví, aniž jsem se unavil a přece jsem byl chvílemi při tom šťastný- To druhé spánek a k němu náležející bdění, bylo horší, někdy.“

A jak se dál vyvíjel osud románu Zámek ? Ještě v době plánského pobytu Franz Kafka předal nedokončený rukopis k posouzení svému příteli Maxi Brodovi, kterému se koncem srpna také v dopise svěřil, že ve psaní románu nemůže pokračovat pro silné deprese. Po návratu do Prahy dal Kafka kopii rukopisu románu Mileně Jesenské. Několikrát ale požadoval, aby byla celý rukopis zničen a nebyl nikdy vydán tiskem. Nedokončený román Zámek, stejně tak jako další dva romány, byl čtenářům poskytnut až po autorově smrti. Ta Franze Kafku dostihla
3.června 1924 při jeho léčebném pobytu v rakouském Kierlingu.

Letní pobyt Franze Kafky v Plané nad Lužnicí snad nebyl jedinou návštěvou jižních Čech. Podle dohadu Ladislava Stehlíka, v jeho Zemi zamyšlené, byl Franz jako šestileté dítě na pohřbu svého dědečka Jakoba Kafky, tehdy chudého židovského řezníka v obci Osek nedaleko Strakonic. Snad právě odtud si v paměti uchoval pohled na zámek v Oseku, podle něhož po létech napsal svůj slavný román.
,,Šestiletý Franz Kafka byl prý v zimě s otcem na dědečkově pohřbu v této krajině. Zasněžená odlehlost zdejší vsi v tehdejších dobách byla médiem vzpomínky přetavena v dějiště svého slavného románu, které podle svědectví Maxe Broda patří Siřemi v severozápadních Čechách, kde nemocný spisovatel hledal v sestřině hospodářství uzdravení z plicní choroby. Historik umění, zabývající se také Kafkou, dr.Hugo Rokyta, klade děj Zámku k samotné blízkosti Strakonic do zámečku Střely...“

Rod Franze Kafky původně pocházel z Písku, kde se dají jeho stopy sledovat až do 17.století. V Oseku se roku 1852 narodil Franzův otec Herrmann, pozdější významný a úspěšný pražský obchodník, vlastníci mimo jiné i dům čp.I/27 na rohu dnešních ulic Maislova a Kaprova, kde se dne 3.7.1883 narodil i jeho syn Franz. Matka Julie, byla rozená Löwy v Poděbradech, ale rodově pocházela z Humpolce, kde její rodina vlastnila rozsáhlý majetek.
Rodiče Franze Kafky zemřeli ještě před druhou světovou válkou, ve které však byla vyvražděna většina členů rodiny, jejich příbuzných a přátel. Milovaná Franzova sestra Ottla zahynula v osvětimské plynové komoře v roce 1943, kde zemřely i její dvě sestry a další příslušníci jejich rodin... Jizkor Elohim...Vzpomeň.Bože...

Pozn.: případným zájemcům O Kafku doporučuji tuto literaturu :
Franz Kafka : Dopisy Ottle a rodině. Praha, Aurora, 1996, 165 s.
Franz Kafka : Dopisy rodičům z let 1922 – 1924. Praha, Odeon, 1990, 159 s.
Franz Kafka : Dopisy přátelům a jiná korespondence. Praha, Nakladatelství Franze Kafky,
2007, 1166 s.
Franz Kafka : Deníky 1913 - 1923. Praha, Nakladatelství Franze Kafky, 1998, 325 s.
Čermák Josef : Pobyt Franze Kafky v Plané nad Lužnicí. In : Světová Literatura, 1989, č.1.,
s.219 – 237.
Northey Anthony : Mišpoche Franze Kafky.Praha, Primus, 1998, 128 s.
Murray Nicholas : Kafka. Brno, Jota, 2006, 386 s.



















09.06.2008 00:00:00



Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář

<< úvod

© 2007 copyright - Zásobování a.s, © copyright - relevantní autoři článků, šablona: blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se