Blog jihočeské historie

Dvakrát nevstoupíš do jedné řeky a tak CARPE DIEM ( užívej dne )

Reemigrace Slováků z Rumunska po r.1945.


Po ukončení druhé světové války byly mezi Československou republikou a Rumunským královstvím uzavřena smlouva o přestěhování občanů české a slovenské národnosti zpět do Československa v rámci reemigrace.
Podle statistických údajů z roku 1930 žilo na území Rumunska celkem 33 897 Slováků, z toho největší část žila v Sedmihradském rudohoří ( např. v župách Bihor a Salaj ).
Zde obývali mírné kopcovité kraje, byli většinou nemajetní drobní domkáři, kteří pracovali jako zemědělští a lesní dělníci. Význačným rysem našich menšin v Rumunsku byla silná populace : např. 7-10 dětí u sedmihradských Slováků. To také byla z hlavních příčin emigrace do Bulharska a jižní Ameriky.
Otázka reemigrace rumunských krajanů byla již v říjnu 1945 předmětem jednání československých představitelů s místopředsedou rumunské vlády. Dne 7.12.1945 předložilo čs. vyslanectví rumunskému ministerstvu zahraničních věcí memorandum, v němž byla obnovena žádost o umožnění reemigrace osob české a slovenské národnosti z Rumunska do ČSR. Dne 5.4.1946 obdržel ministr zahraniční Rumunské republiky československý návrh o transferu osob české a slovenské národnosti do ČSR. V průběhu následujících měsíců probíhala další intenzivní jednání o různých technických záležitostech reemigrace.

Na základě dohody z let 1945 a 1946 bylo umožněno převézt reemigrantům osobní svršky, nábytek, domácí zařízení, osobní skvosty a nejnutnější nářadí pro provozování řemesel. Reemigranti byli povinni likvidovat do data reemigrace své dluhy a závazky pocházející z daní a dávek.
Na pomoc přesunu reemigrantů byl zřízen úřad Československé přesídlovací komise, která mimo jiná centra sídlila také ve Velkém Varadíně ( dnes Oradea Mare). V jarních měsících roku 1946 přijelo z Rumunska do Československa neorganizovaně v nákladních železničních vozech několik tisíc Slováků, většinou pocházejících ze žup Bihor a Salai, kde žili v osadách položených vysoko na chudých, většinou již živin zbavených půdách. Výnosnost těchto půd byla do války udržována umělými hnojivy, které však za války a prvních poválečných letech nebyly k dispozici. To vedlo k trvale špatné úrodě a nedostatku potravin. Již v květnu roku 1946 bylo v českých zemích usídleno 278 rodin rumunských Slováků. Reemigranti odmítli umístění jako zemědělští deputátníci a lesní dělníci v okresech Chrudim a Rýmařov a dožadovali se přidělení zemědělských usedlostí. Ty jim přiděleny v pohraničních okresech Šumavy, Krušnohoří, Krkonoš a Jeseníků.
Tito první ilegální reemigranti tvrdili, že jim bylo vystěhování nařízeno rumunskou vládou. Další rodiny je následovaly do konce roku 1946. Organizovaná reemigrace začala počátkem roku 1947.

Usídlování reemigrantů z Rumunska bylo příslušnými čs. úřady připravováno již od května 1946. Koncem tohoto měsíce rozhodl Osídlovací úřad, aby pro osídlování rumunských krajanů byly určeny mimo jiných i pohraniční okresy jihozápadních Čech - Kaplice, Český Krumlov, Prachatice a Sušice.
Ministerstvo zemědělství plánovalo usídlit reemigranty z řad zemědělců na usedlostech v rozloze 5-10 ha ve vyšších polohách až do 800 metrů n.m., lesní dělníky na menších usedlostech od 2 do 5 ha rovněž ve vyšších polohách a zemědělské dělníky na usedlostech ve výměře od 2 do 5 ha v oblasti horských pastvinářských družstev.
Ještě před podpisem protokolu mezi zástupci československé a rumunské vlády dne 10.7.1946 v Bukurešti, přijelo z Rumunska do ČSR neorganizovaně v nákladních železničních vozech několik tisíc Slováků, k čemuž je vedly zejména hospodářské důvody.
Jednalo se zvláště o sedmihradské Slováky usídlené v župách Bihor a Salai,v osadách zvláště položených vysoko na chudých, většinou již živin zbavených půdách. Výnosnost těchto půd byla od války udržována umělými hnojivy, které však za války a v prvních poválečných letech nebyly k dispozici. To vedlo k trvalé špatné úrodě a nedostatku potravin.
Již v květnu 1946 bylo v českých zemích usídleno 278 rodin rumunských Slováků a byla činěna opatření dalších 100 rodin, a to ve vyšších polohách. Tito reemigranti tvrdili, že jim je vystěhování rumunskou vládou nařizováno. Za prvními vystěhovalci se houfně stěhovali dalších. Většina z nich odmítala pracovat jako zemědělští deputátníci a lesní dělníci a požadovala přidělení zemědělských usedlostí. Po přidělení samostatných zemědělských usedlostí byli spokojeni ale trpěli nedostatkem finančních prostředků.
V červnu 1946, tj. ještě před podpisem protokolu o reemigraci, byli rumunští Slováci usídleni např. v okresech Prachatice, Kaplice, Jindřichův Hradec a Sušice. V prosinci téhož roku to již bylo 700 rodin slovenských Slováků. které na vlastní náklady přijely do ČSR.
Organizovaná reemigrace začala až v roce 1947 a trvala až do počátku padesátých let. V následujících letech ( do r.1989 ) byla již reemigrace do tehdejšího Československa silně omezena a jen několik málo rodin, nebo jednotlivců, se mohlo z Rumunska vystěhovat.

Pozn.: příslušná literatura k tématu je uvedena v úvodní kapitole. V předcházející kapitole jsou informace o jednotlivých vesnicích, o přibližném počtu reemigrantů a o jejich usídlení v ČSR.


04.06.2008 00:00:00



Komentáře

1 komentářů:
  • 03.10. 19:12, Josef Šafařík

    Pročpak se text místy opakuje?


přidat komentář

<< úvod

© 2007 copyright - Zásobování a.s, © copyright - relevantní autoři článků, šablona: blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se